Začalo to lávkou
Možná si ještě vzpomínáte na ten den, kdy se zřítila Trojská lávka. Byl to šok a řada lidí nechápala, co se mohlo stát a jak k takové tragédii mohlo dojít. Mnoho z nás si při tom vybavilo obdobnou tragédii, k níž o několik let dříve došlo v Itálii, kde spadl dokonce klasický dálniční most vedoucí přes řeku. A zřítil se i s auty. A najednou se začalo zjišťovat, co se děje. A zda jsou ostatní mosty bezpečné. Co když spadne další? A co když na něm budeme stát zrovna my?
Lidé byli v šoku, stát v ještě větším – a začala jedna z největších kontrolních akcí tohoto tisíciletí a pak urychlené opravy, okamžité uzavírky a plánování obnovy mostů, jejichž stav byl odhalen jakožto dezolátní.
Nejdřív zavřít, pak znovu
Rozhodlo se o pečlivé kontrole všech velkých a posléze i menších mostů. Ať už těch přes řeky, přes potoky nebo i silničních mostů. A mnoho z nich kontrolou neprošlo. Ačkoliv se na první pohled mohlo zdát, že byly zcela v pořádku, podrobné kontroly odhalily, že hrozí i v jejich případě zhroucení. A že k němu může dojít téměř kdykoliv. Tyto nejhorší ukázky stavařské práce (a zejména jakožto ukázka české péče o staré mosty) byly okamžitě uzavřeny a zakázán na ně byl vjezd i vstup.
Jiné, které na tom byly o trochu lépe, začaly být narychlo stabilizovány a provizorně opravovány. A pak se začalo řešit, které mosty je nutné zbourat a znovu postavit – a u kterých bude stačit jen velká rekonstrukce. A v obou skupinách bylo až nečekaně mnoho staveb.
Zanedbaná péče
Mnoho lidí si dodnes klade otázku, jak se to stalo. Proč se české mosty ocitly v takovém děsivém a životu nebezpečném stavu? A proč muselo nejprve dojít k tragédii, aby se začalo zjišťovat, jak na tom který most vlastně je? Odpověď je přitom nasnadě. Zanedbání úkolů, odkládání kontrol, nebo popsání aktuálního stavu „na dálku“ - tedy od stolu. Všichni žili v dojmu, že stavby jsou v dobrém stavu a ještě dlouho vydrží. Opravy se často odkládaly kvůli své finanční nákladnosti. A tak vše došlo do stavu, kdy hrozily pády dalších mostů.
Když jedete po českých dálnicích, můžete dodnes vidět, jak stavební firmy dál pracují na přestavbě a nových stavbách mostů. Je to zdlouhavý proces, a proto se mosty bourají a znovu stavějí už hezkých pár let. A stojí to miliardy. Náklady přitom mohly být nižší, kdyby se správci mostů o své stavby správně starali a dobře je kontrolovali.
Můžeme jen doufat, že do budoucna se na kontrolu takto důležité infrastruktury bude dbát více – málokdo by si totiž přál být na mostě v okamžiku, kdy se hroutí a není z něj úniku.
Přečtěte si také Jaká bude budoucnost stavebnictví? nebo Důležité vynálezy 21. století, které byly uvedeny na trh